Příbohy
Podřibochov, Ržiboch, Ržibochov, Řiboch.
Král Václav I. potvrdil 6.4.1253 pražským křížovníkům statky, k nímž patřily též "In Priboy et villas Dubá". Albrecht z Dubé je daroval řádu. Les jižně od Housky se za starých časů jmenoval Řiboch (snad od Chřiby- vrchy).
První osadníci se usadili roku 1682 v lese Příbojích ( Rzieboch ). Podle pověsti osadu založil slezský zeman Helbich. Při hádce zabil mečem svého druha a ze strachu uprchl do Čech. Zde ho přijal Karel Ludvík, hrabě z Hofkirchenu, pocházející také ze Slezka. Vyhověl Helbichově prosbě a věnoval mu pozemek uprostřed lesa.. Za několik let tam Helbich postavil osadu. Od roku 1700 je osada uvedena jako součást panství Houska. Roku 1720 je zakreslena jako Ribach na Müllerově mapě Čech.
K osadě náležela samota Na Kreibichově (Kreibichgrunt) se 4 domy a 19 obyvateli.
Od roku 1850 náleží k obci Libovice a spolu s ní od roku 1960 k obci Nosálov. V roce 1921 bylo v obci 15 domů s 59 obyvateli a to 9 čechy a 50 němci.
Příbohy, něm. Řiboch ( lid. Rschiboch), ves ( m.o. Libovice ) 10 km jv. od Dubé
1253 villam in Prziboy ( = -bog) et villas Duba, Brizna, RB. I, 610
1720 Ribach, Müller
1790 Ržiboch, Schal. IV, 202
1834 Řiboch Df, Som. II, 157
Tyto doklady k objasnění jména nestačí.
Brusné I. část
( Brusnai ). Osada bývala částí statku Stránka, který po smrti hraběte Konráda Matěje ze Sparru roku 1784 obdržel rytíř Albert František Benda z Nečtin.Ten prodal velkostatek roku 1756 řádu augustiánů v Praze. V roce 1880 zde stálo 13 domů s 54 německými obyvateli. Roku 1869 pod názvem Brusné osadou obce Libovice. Roku 1921 zde stály 4 domy ve kterých žilo 15 německých obyvatel ( v Brusné II. část, osada obce Mšeno , stálo 11 domů se 47 německými obyvateli ). Byla zde ještě samota Leierberg. Od 1.4.1996 část obce Nosálov.
V roce 2010 bylo Brusné I. část přičleněno ke Mšenu - k.ú. Olešno ( domy s dvory a zahradami a přístupová cesta údolím, ostatní parcely zůstaly v k.ú. Libovice )
Brusná, Brusnai ( lid. Brusnei), víska ve dvou částech ( 1. díl patří k m.o. Libovici a 2. díl k m. o. Olešnu) v táhlém údolí Českého Středohoří 10 km jv. od Dubé:
1790 Gut Hauska: Bruszna, Schaller IV, 204
1834 Brusney ( oder Brusna), Sommer II, 128
úř. 1854 Brusné, Brusnay
Údolím, v kterém leží tato nová ves neteče žádný potok. Naše místní jméno bylo prvotně jméno pomístné. Bylo přejato z češtiny do němčiny, ale hláskově se nezměnilo. To je svědectvím, že se tato krajina poněmčila teprve nedávno. K adj. Brusná si doplňovali subst. skála. Lidový tvar ukazuje na prvotní tvar Brusný, k němuž si domýšleli subst. lom. Byla to tedy skála, nebo lom, kde vytesávali z pískovcové skály brusy.
Antonín Profous, Místní jména v Čechách.